Taro Karibe – Pozorovatel lidských osudů

30. 9. 2020

Taro Karibe, Saori, 2016–2019

Je dokonalá. Tichý posluchač. S navždy mladým tělem, krásná, sexuálně přitažlivá. Její život je smysluplný, jen když je po jeho boku – toho, který ji miluje, chrání a stará se o ni. Společně prožívají dokonalé scénáře svých životů – sledují ohňostroje a západy slunce, chodí na procházky do přírody a cestují. Bez toho druhého se oba cítí osamělí. Nepředstavitelně osamělí.

Tento příběh o „dokonalém“ vztahu vypráví Saori, série fotografií japonského fotografa Tara Karibeho. Ten po tři roky sledoval a fotografoval život svého hrdiny, pětašedesátiletého Senjiho Nakajimy, a jeho lásky, nafukovací panny Saori. Senji je ženatý a má dvě děti; jeho rodina však žije v jiném městě. Nejdříve pannu užíval pouze k sexuálnímu uspokojení. Tento jeho vztah se ale později proměnil v něco daleko silnějšího.

Příběh zpodobňuje a zdůrazňuje mnoho otázek, kterým současná společnost čelí: krizi identity v globalizovaném světě, kde je vše na dosah ruky; krizi vztahů a komunikace mezi partnery; samotu jako znak naší doby. Nafukovací panny jsou dnes tak dokonalé, že se s nimi skutečný člověk, s množstvím neduhů, nevyhnutelností stárnutí, svými názory a nestydatou povahou, může jen stěží srovnávat. Původně byly tyto silikonové panny stvořeny, aby poskytovaly sexuální potěšení a oživily ekonomický rozvoj sexuálního průmyslu. Postupně však z obrazu začaly vytlačovat nejenom sexuální vztahy, ale i skutečné lidi. Na jednu stranu jde o krizi komunikace odrážející se na displejích našich elektronických zařízení a v očích těchto dokonalých silikonových společnic; na druhou stranu jde i o cestu za sebepoznáním a přijetím vlastní druhé tváře v prostoru vyhraněném společenskými pravidly a omezeními.

Fotograf Taro Karibe, dokumentarista, který se zaobírá palčivými otázkami dnešní doby, ve svých příbězích užívá bezprostřední obrazy, aniž by do nich zasahoval autorskými asociacemi či rekonstrukcí reality. Zaměřuje se na post-traumatický syndrom – vizualizaci následků nějaké specifické události spíš než na důvod či proces jeho vzniku. Jeho bakalářský titul v oboru psychologie hluboké analýze přispívá. Jeho fotografie demonstrují způsob, jakým studuje a pozoruje lidské chování v kritických situacích, ať už jde o příslušníky etnické skupiny Rohingyů, kteří uprchli ze severu Barmy do Bangladéše, nebo Japonce po zemětřesení na ostrově Kjúšú v roce 2016. Jde o upnutí se k následkům – v tomto případě ve formě deníkových zápisků na digitálním nosiči. Ve své nejnovější práci Incidents Karibe kombinuje rozpixelované obrazy vytržené z kontextu a vždy proměnlivou realitu. Začleněním abstraktní série do fyzického prostoru galerie a její kombinací s dokumentárními fotografiemi se zdá, že klade větší důraz na nedefinovatelné limity událostí ze skutečného života a různé nepředvídatelné scénáře lidského života v tomto světě.

Všechny fotografie: Taro Karibe, Saori, 2016–2019

Text: Kateryna Radchenko

Kateryna Radchenko

pracuje jako kurátorka, fotografka a badatelka v oblasti fotografie. Žije a pracuje na Ukrajině. Je zakladatelkou a ředitelkou mezinárodního festivalu Odessa Photo Days. Její texty se objevily v mnoha zahraničních magazínech online platformách, jako například v časopisech Fotograf, Magenta, EIKON a FOAM. Kurátorovala výstavy na Ukrajině, v Jižní Koreji, Švédsku, Gruzii, Francii, Německu, Bělorusku a Lotyšsku.

Taro Karibe

žije a pracuje v Tokiu. Vytváří fotografické práce, které jsou vodičem „soucitu s realitou druhých“ založeným na konkrétních a specifických společenských skutečnostech. Jeho primárními zájmy jsou sociální realita a lidskost. Na počátku své kariéry se živil jako fotožurnalista pro domácí i zahraniční média; fotografoval tak široký záběr objektů od zemětřesení po běžný život japonských menšin.

#37 Nerovný Terén

Možnosti setkání se s Druhým, jako někým jiným než jsem já, se dynamicky proměňují i na základě technologií a možnosti sdílení ať již obrázků, tak jiných informací. Často se však uzavíráme do uhlazených bublin stejnosti a ti druzí mizí. Fotografie zprostředkovává setkání, avšak je současně i médiem, které odcizuje. Nerovný terén je místo, kde se potkáváme, v němž se odehrávají naše vztahy ať již ty mezilidské, nebo mezi společenské a politické. Smyslem čísla je hledat možnosti setkání a sdílení emocí skrze médium fotografie a videa, která nerovnosti v terénu vyvažují nebo z nich obě strany pozitivně těží. Právě proto, že je terén nerovný, chceme poskytnout ve vizuální kultuře prostor Druhému (ve smyslu protějšku) a oživit dokumentární funkci média fotografie i pohyblivého obrazu.