Maryna Masel – Zítřejší menu

11. 10. 2022

Maryna Masel, ze série ›Menu for Tomorrow (Zítřejší menu)‹, 2020

Sociální sítě fotografiemi jídla přímo překypují. Někdo se chlubí svými kulinářskými zážitky z poslední dovolené, někdo zas staví na odiv svůj kuchařský um. Reklamní fotografie lahodně vypadajícího sushi a šťavnatých burgerů pravidelně přerušují váš feed ve snaze přimět vás k jejich online objednávce. Usednout k jídlu je každodenní rituál, stejně jako focení chytrým telefonem. Tyto aktivity se staly tak běžnými, že jsme se přestali zamýšlet nad procesy, které je umožňují.

K prvnímu fotografickému projektu s názvem Little Culinary Stories [Krátké kulinářské příběhy] inspiroval ukrajinskou umělkyni Marynu Masel Vasilij Kandinskij. Ten ve své práci využíval vlastností tvarů a barev; samotné barvy klasifikoval dle jejich vůně, zvuku nebo formy. Různými kombinacemi barev a tvarů vytvořil jedinečné vizuální symfonie. Využitím podobné metody kombinace barev a tvarů jedlých předmětů Masel tyto abstraktní kompozice, typické pro malířskou avantgardu, zrcadlí.

Snímky z jejího nejnovějšího cyklu Menu for Tomorrow na první pohled působí jako klasická reklamní fotografie, která jako by vypadla z lifestylového časopisu nebo reklamní kampaně nově otevírané restaurace. Zářivé barvy a vyvážená kompozice snímků útočí na divákovu pozornost. Těžištěm kompozice jsou talíře s pokrmy. Podíváme-li se však o něco blíž, začneme si všímat, že na fotografii nepozorujeme steak z lososa či slávky, ale plast, odpadky a předměty všední potřeby, jako jsou například tašky, vinné korky či plastové příbory. Na snímcích se balancujíc na hraně mísí estetika se špínou. A v pozorovateli vyvolávají pocity obdivu i odporu zároveň.

Zaměřením na barvu a kompozici dává umělkyně snímkům různé akcenty. Namísto centrálního abstraktního příběhu jde Masel spíš cestou lakonického a rovnoměrného vyplnění prostoru a zdůrazňuje objekt umístěný v jeho středu. Tím je bílý talíř s „pokrmem,“ který dekorují jak umělé, tak přírodní předměty. Kolem talíře jsou pak zdánlivě nahodile, ale rozvážně rozptýlené ingredience tohoto hlavního pokrmu rozštěpené na maličké kousky. Na čistém povrchu leží jako nevědomky zapomenuté zbytky jídla po vaření.

Menu for Tomorrow se dotýká problému životního prostředí globálního měřítka – znečištění oceánu. Odpadky a průmyslový odpad jsou tím nejdrtivějším zabijákem mořského života. Většina lidí tento problém vnímá jako něco abstraktního a odtrženého od reality. Oceán je však pro lidstvo zcela zásadním zdrojem potravy. Masel ukazuje, jak se mořské plody postupně proměňují a jak možná budou ryby či slávky vypadat v budoucnosti. Jde o kritický pohled, který nás nutí zamyslet se, zda budeme skutečně ochotní tyto nové pokrmy konzumovat.

Popisky

1–5 | Maryna Masel, ze série ›Menu for Tomorrow (Zítřejší menu)‹, 2020

Kateryna Radchenko

pracuje jako kurátorka, fotografka a badatelka v oblasti fotografie. Žije a pracuje na Ukrajině. Je zakladatelkou a ředitelkou mezinárodního festivalu Odessa Photo Days. Její texty se objevily v mnoha zahraničních magazínech online platformách, jako například v časopisech Fotograf, Magenta, EIKON a FOAM. Kurátorovala výstavy na Ukrajině, v Jižní Koreji, Švédsku, Gruzii, Francii, Německu, Bělorusku a Lotyšsku.

Maryna Masel

je fotografka žijící v Kyjevě. Svou uměleckou profesní dráhu započala v roce 2018. Do té doby založila několik start-upů a strávila více než 15 let v podnikatelském sektoru. Byla nominována na mnoho cen (v loňském roce byla např. finalistkou Female Ukrainian Photographers 2021) a účastnila se několika výstav (skupinová výstava fotografií Torture.Human.Life, 2019, Kyjev)

#42 Jídlo

Jídlo je primárně základní fyzickou potřebou každého živého tvora. V kontextu lidské společnosti otázky okolo jídla a zajištění potravy vnímáme jako nepřetržitý, nutný proces spojený s produkcí, distribucí, prezentací, spotřebou a likvidací statků i služeb. Jakou roli v této konstelaci sehrává fotografie při záznamu a prezentaci zobrazování jídla a dalších nabalujících se témat spojených s problematikou jídla řešící celospolečenské zvyky, tradice, problémy průřezem historie člověka a přírody? Fotografie jídla téměř nikdy není o jídle samotném. Vztahuje se k hierarchiím, rozdělení rolí při zajišťování, přípravě, podávání, ale i zpřístupňování vlastní konzumace, a to v domácím i veřejném prostředí. Sleduje kulturu, strukturu, kvalitu a zacílení vzhledem ke zdraví a životnímu prostředí. Všímá si profesí s fenoménem jídla spojených, poukazuje na otevřený obchod, komerčnost prodeje, propagaci, význam, funkci i problematičnost obalů, ale i nakládání s odpady. Zajímá se o praktiky a kvalitu nakládání s jídlem. Jsme svědky konstantního rozvoje kultu jídla a nadbytku potravin. Jedná se o masivní rozmach potravinářské produkce ruku v ruce s marketingovými strategiemi, které se podílí na dostatečně autentickém prožitku a zprostředkování produktu jako unikátního zážitku opředeného celou řadou pozitivních emocí. Křupnutí chipsu, zvuk otevření plechovky s chlazeným nápojem, moment přivonění k šálku čerstvé kávy, rozšíření chuťových pohárků po ochutnání žvýkačky a vždy se lesknoucí roztékající se bohatá vrstva sýru na dílku šunkové pizzy jsou základním kořením těchto strategií založených na práci s podvědomím a reflexy. Tím výčet spektra problematiky spojené s jídlem nekončí, neboť na druhé straně se nutně nachází neopominutelné hladovění miliónů lidí, neschopnost zajistit dostupné udržitelné stravování spolu s biologickou rozmanitostí ekosystémů. Jaké environmentální výzvy jsou aktuálně s produkcí potravin spojené a jak bude vypadat jídelníček budoucnosti?