Henk Wildschut – Cool Food fotografie

11. 10. 2022

Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012
Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012

Henk Wildschut je nizozemský dokumentarista ze staré školy, který věří v sílu fotografie a její schopnost objektivně zprostředkovat informace o nejdůležitějších problémech současného světa. Do fotografova centra pozornosti se dostal sektor ambiciózních potravinářských podniků, které musejí při vývoji nových řešení zohledňovat nejen etiku, ale také ekonomiku a především stávající předpisy.

Cyklus barevných fotografií Henka Wildschuta pod názvem Food, který vznikl na objednávku Rijksmusea v Amsterodamu, připomíná spíše fotografii ve stylu nové věcnosti než malbu. Na mnoha fotografiích jsou detailní záběry fragmentů infrastruktury, objektů a místností, jejichž funkce vyjde najevo až při pohledu na podrobný popisek. Je v tom něco z futuristické vize uzavřených skleníkových systémů a lidských kolonií na vzdálené planetě, oddělených od sebe komorami. Tuto nadpozemskou atmosféru Wildschut prokládá portréty lidí zaměstnaných v potravinářském průmyslu. Mezi fotografiemi nechybí snímky zvířat, která se podobně jako lidé stávají součástí zpracovatelského procesu. 

V popisu projektu, který byl realizován v rámci rozsáhlého cyklu dokumentujícího Nizozemsko, Wildschut přiznává, že k průzkumu přistupoval plný předsudků o eticky pochybných a společensky škodlivých praktikách potravinářského průmyslu. Během své práce si uvědomil rozsah komplikací a nedostatek jednoduchých řešení v moderní výrobě potravin. Na jedné straně Wildschut odmítá korporátní idylickou ikonografii zemědělství. Na druhou stranu ho nezajímá aktivistická fotoreportáž, která hledá senzaci. Wildschut se nesnaží o velkolepé panoramatické záběry ani nepřehlušuje rozsah jevu prezentovaného satelitními snímky. Je to nizozemská škola, která se vyznačuje precizností, narativitou, oddaností detailům, ale také zohledňuje lidskou složku. Wildschutovým hlavním cílem je poznání a pochopení, následované akceptací a obdivem. Fotograf je ve svém přístupu pragmatický a racionální až do morku kostí, dbá na kompoziční detaily a odděluje emoce, dbá na poznávací hodnotu a zajímá se spíše o pravidlo než o výjimku. Takové jsou jeho fotografie a takový je nizozemský systém výroby potravin. Zaměstnavatelé jsou zodpovědní. Zaměstnanci – z nichž mnozí pocházejí ze střední a východní Evropy – dodržují hygienické předpisy, vydělávají slušnou mzdu a nejsou přetěžováni. Zvířata trpí co nejméně a jsou rychle zpracována na maso. Kéž by všechno na světě bylo jako v Nizozemsku, jako na Wildschutových fotografiích.

 


 

Popisky

1 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012

2 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Bertus-Dekker Seafood, Ijmuiden, září 2012

3 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Torsius Ei, Putten, březen 2012

4 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Verbeek Hatchery, Zeewolde, červenec 2012

5 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Kwekerij de Wieringermeer, Wieringermeer, listopad 2011

6 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Verbeek Hatchery, Zeewolde, červenec 2012

Adam Mazur

je polský kurátor, kritik a akademický pracovník. Vydal knihy Historie fotografii w polsce, 1839-2009 (Historie polské fotografie 1839-2009)a Mutilated World: Histories of Central European Photography 1838-2018 (Znetvořený svět: Dějiny fotografie ve střední Evropě 1838-2018). Byl spolukurátorem výstavního projektu Photobloc.Central Europe in Photobooks prezentovaného v Polsku, Česku a Litvě. Mazur působí jako odborný asistent na M. Abakanowicz University of Arts v Poznani.

Henk Wildschut

studoval na Královské akademii umění v Haagu. Žije a pracuje v Amsterodamu. Pozornost kritiky vzbudily jeho fotografie stanů migrantů z cyklu Shelters, který je realizován od roku 2005. Wildschut se tímto tématem zabýval již dlouho před migrační krizí a později se k němu opakovaně vracel. V posledním projektu se věnuje koronavirové pandemii (Afstand, 2022). 

#42 Jídlo

Jídlo je primárně základní fyzickou potřebou každého živého tvora. V kontextu lidské společnosti otázky okolo jídla a zajištění potravy vnímáme jako nepřetržitý, nutný proces spojený s produkcí, distribucí, prezentací, spotřebou a likvidací statků i služeb. Jakou roli v této konstelaci sehrává fotografie při záznamu a prezentaci zobrazování jídla a dalších nabalujících se témat spojených s problematikou jídla řešící celospolečenské zvyky, tradice, problémy průřezem historie člověka a přírody? Fotografie jídla téměř nikdy není o jídle samotném. Vztahuje se k hierarchiím, rozdělení rolí při zajišťování, přípravě, podávání, ale i zpřístupňování vlastní konzumace, a to v domácím i veřejném prostředí. Sleduje kulturu, strukturu, kvalitu a zacílení vzhledem ke zdraví a životnímu prostředí. Všímá si profesí s fenoménem jídla spojených, poukazuje na otevřený obchod, komerčnost prodeje, propagaci, význam, funkci i problematičnost obalů, ale i nakládání s odpady. Zajímá se o praktiky a kvalitu nakládání s jídlem. Jsme svědky konstantního rozvoje kultu jídla a nadbytku potravin. Jedná se o masivní rozmach potravinářské produkce ruku v ruce s marketingovými strategiemi, které se podílí na dostatečně autentickém prožitku a zprostředkování produktu jako unikátního zážitku opředeného celou řadou pozitivních emocí. Křupnutí chipsu, zvuk otevření plechovky s chlazeným nápojem, moment přivonění k šálku čerstvé kávy, rozšíření chuťových pohárků po ochutnání žvýkačky a vždy se lesknoucí roztékající se bohatá vrstva sýru na dílku šunkové pizzy jsou základním kořením těchto strategií založených na práci s podvědomím a reflexy. Tím výčet spektra problematiky spojené s jídlem nekončí, neboť na druhé straně se nutně nachází neopominutelné hladovění miliónů lidí, neschopnost zajistit dostupné udržitelné stravování spolu s biologickou rozmanitostí ekosystémů. Jaké environmentální výzvy jsou aktuálně s produkcí potravin spojené a jak bude vypadat jídelníček budoucnosti?