Henk Wildschut – Cool Food fotografie

#3 min Adam Mazur, Henk Wildschut

11. 10. 2022

Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012
Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012

Henk Wildschut je nizozemský dokumentarista ze staré školy, který věří v sílu fotografie a její schopnost objektivně zprostředkovat informace o nejdůležitějších problémech současného světa. Do fotografova centra pozornosti se dostal sektor ambiciózních potravinářských podniků, které musejí při vývoji nových řešení zohledňovat nejen etiku, ale také ekonomiku a především stávající předpisy.

#42 JídloProfilSpolečnost

Cyklus barevných fotografií Henka Wildschuta pod názvem Food, který vznikl na objednávku Rijksmusea v Amsterodamu, připomíná spíše fotografii ve stylu nové věcnosti než malbu. Na mnoha fotografiích jsou detailní záběry fragmentů infrastruktury, objektů a místností, jejichž funkce vyjde najevo až při pohledu na podrobný popisek. Je v tom něco z futuristické vize uzavřených skleníkových systémů a lidských kolonií na vzdálené planetě, oddělených od sebe komorami. Tuto nadpozemskou atmosféru Wildschut prokládá portréty lidí zaměstnaných v potravinářském průmyslu. Mezi fotografiemi nechybí snímky zvířat, která se podobně jako lidé stávají součástí zpracovatelského procesu. 

V popisu projektu, který byl realizován v rámci rozsáhlého cyklu dokumentujícího Nizozemsko, Wildschut přiznává, že k průzkumu přistupoval plný předsudků o eticky pochybných a společensky škodlivých praktikách potravinářského průmyslu. Během své práce si uvědomil rozsah komplikací a nedostatek jednoduchých řešení v moderní výrobě potravin. Na jedné straně Wildschut odmítá korporátní idylickou ikonografii zemědělství. Na druhou stranu ho nezajímá aktivistická fotoreportáž, která hledá senzaci. Wildschut se nesnaží o velkolepé panoramatické záběry ani nepřehlušuje rozsah jevu prezentovaného satelitními snímky. Je to nizozemská škola, která se vyznačuje precizností, narativitou, oddaností detailům, ale také zohledňuje lidskou složku. Wildschutovým hlavním cílem je poznání a pochopení, následované akceptací a obdivem. Fotograf je ve svém přístupu pragmatický a racionální až do morku kostí, dbá na kompoziční detaily a odděluje emoce, dbá na poznávací hodnotu a zajímá se spíše o pravidlo než o výjimku. Takové jsou jeho fotografie a takový je nizozemský systém výroby potravin. Zaměstnavatelé jsou zodpovědní. Zaměstnanci – z nichž mnozí pocházejí ze střední a východní Evropy – dodržují hygienické předpisy, vydělávají slušnou mzdu a nejsou přetěžováni. Zvířata trpí co nejméně a jsou rychle zpracována na maso. Kéž by všechno na světě bylo jako v Nizozemsku, jako na Wildschutových fotografiích.

 

 

Popisky

1 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Varkens Innovatie Centrum (Vic), Terksel, srpen 2012

2 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Bertus-Dekker Seafood, Ijmuiden, září 2012

3 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Torsius Ei, Putten, březen 2012

4 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Verbeek Hatchery, Zeewolde, červenec 2012

5 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Kwekerij de Wieringermeer, Wieringermeer, listopad 2011

6 | Henk Wildschut, ›ze série Food‹, Verbeek Hatchery, Zeewolde, červenec 2012

#42 JídloProfilSpolečnostVýzkumTechnologieDokumentJídloVizuální kultura

Adam Mazur

je polský kurátor, kritik a akademický pracovník. Vydal knihy Historie fotografii w polsce, 1839-2009 (Historie polské fotografie 1839-2009)a Mutilated World: Histories of Central European Photography 1838-2018 (Znetvořený svět: Dějiny fotografie ve střední Evropě 1838-2018). Byl spolukurátorem výstavního projektu Photobloc.Central Europe in Photobooks prezentovaného v Polsku, Česku a Litvě. Mazur působí jako odborný asistent na M. Abakanowicz University of Arts v Poznani.

Henk Wildschut

studoval na Královské akademii umění v Haagu. Žije a pracuje v Amsterodamu. Pozornost kritiky vzbudily jeho fotografie stanů migrantů z cyklu Shelters, který je realizován od roku 2005. Wildschut se tímto tématem zabýval již dlouho před migrační krizí a později se k němu opakovaně vracel. V posledním projektu se věnuje koronavirové pandemii (Afstand, 2022). 

#42 Jídlo

Jídlo je primárně základní fyzickou potřebou každého živého tvora. V kontextu lidské společnosti otázky okolo jídla a zajištění potravy vnímáme jako nepřetržitý, nutný proces spojený s produkcí, distribucí, prezentací, spotřebou a likvidací statků i služeb. Jakou roli v této konstelaci sehrává fotografie při záznamu a prezentaci zobrazování jídla a dalších nabalujících se témat spojených s problematikou jídla řešící celospolečenské zvyky, tradice, problémy průřezem historie člověka a přírody? Fotografie jídla téměř nikdy není o jídle samotném. Vztahuje se k hierarchiím, rozdělení rolí při zajišťování, přípravě, podávání, ale i zpřístupňování vlastní konzumace, a to v domácím i veřejném prostředí. Sleduje kulturu, strukturu, kvalitu a zacílení vzhledem ke zdraví a životnímu prostředí. Všímá si profesí s fenoménem jídla spojených, poukazuje na otevřený obchod, komerčnost prodeje, propagaci, význam, funkci i problematičnost obalů, ale i nakládání s odpady. Zajímá se o praktiky a kvalitu nakládání s jídlem. Jsme svědky konstantního rozvoje kultu jídla a nadbytku potravin. Jedná se o masivní rozmach potravinářské produkce ruku v ruce s marketingovými strategiemi, které se podílí na dostatečně autentickém prožitku a zprostředkování produktu jako unikátního zážitku opředeného celou řadou pozitivních emocí. Křupnutí chipsu, zvuk otevření plechovky s chlazeným nápojem, moment přivonění k šálku čerstvé kávy, rozšíření chuťových pohárků po ochutnání žvýkačky a vždy se lesknoucí roztékající se bohatá vrstva sýru na dílku šunkové pizzy jsou základním kořením těchto strategií založených na práci s podvědomím a reflexy. Tím výčet spektra problematiky spojené s jídlem nekončí, neboť na druhé straně se nutně nachází neopominutelné hladovění miliónů lidí, neschopnost zajistit dostupné udržitelné stravování spolu s biologickou rozmanitostí ekosystémů. Jaké environmentální výzvy jsou aktuálně s produkcí potravin spojené a jak bude vypadat jídelníček budoucnosti?

I Am Warning You

#1 min Adam Mazur

I Am Warning You

#41 Postdigitální FotografieRecenze knihy

V triptychu umístěném v kartonové krabici pod názvem I Am Warning You se autor věnuje tématu migrace včetně zábran, plotů a zdí, které dnes vyrůstají na hranicích Západu. Milach se tomuto tématu začal věnovat ještě před současným trendem zpodobňování této problematiky. Autor začal svůj cyklus antimigračními zábranami z ostnatého drátu, které narychlo vyrostly na maďarských hranicích v roce 2015, a v druhé části představuje zeď oddělující Mexiko od USA. Ve třetí brožuře se Milach věnuje paměti a fetišizaci Berlínské zdi, jejíž části jsou dnes na prodej za závratné ceny na aukčních portálech typu eBay. A to je v současné situaci nejoptimističtější část knihy, která naznačuje, že i ty nejhůře překonatelné zdi se nakonec zřítí a odhalí nám cestu vstříc svobodě.

Fortepan Masters. Collective Photography in the 20th Century

#1 min Adam Mazur

Fortepan Masters. Collective Photography in the 20th Century

#41 Postdigitální FotografieRecenze knihy

Tento monumentální svazek představuje v plné šíři archivní soubor vernakulárních fotografií prezentovaných přístupnou formou na internetových stránkách. Sedmisetstránková publikace, za kterou stojí Szabolcs Barakonyi, je souborem doporučení znamenitých „mistrů“ fotografie. Namísto maďarských ekvivalentů Vivian Maierové získáváme přístup k obrovské sbírce tzv. „master shots”. Jedinou výtkou přitom zůstává, že čtenář občas získává pocit, jako by zjednodušený ořez snímků představoval způsob, jak jej o něco připravit. Nenalezneme zde tak žádný detail, přesný bod ani další rozhodující moment. Originální pevná vazba, přestože je neslepená a nesvázaná s knižním blokem, je vcelku dobrý nápad, podobně jako vnitřní strany rozložitelné do panoramatického formátu. Kniha se tak skvěle prohlíží i čte, podobně jako romány Pétera Nádase nebo deníky Sándora Máraie.   

Fortepan masters. collective photography in the 20th century

#1 min Adam Mazur

Fortepan masters. collective photography in the 20th century

#41 Postdigitální FotografieRecenze knihy

Tento monumentální svazek představuje v plné šíři archivní soubor vernakulárních fotografií prezentovaných přístupnou formou na internetových stránkách. Sedmisetstránková publikace, za kterou stojí Szabolcs Barakonyi, je souborem doporučení znamenitých „mistrů“ fotografie. Namísto maďarských ekvivalentů Vivian Maierové získáváme přístup k obrovské sbírce tzv. „master shots”. Jedinou výtkou přitom zůstává, že čtenář občas získává pocit, jako by zjednodušený ořez snímků představoval způsob, jak jej o něco připravit. Nenalezneme zde tak žádný detail, přesný bod ani další rozhodující moment. Originální pevná vazba, přestože je neslepená a nesvázaná s knižním blokem, je vcelku dobrý nápad, podobně jako vnitřní strany rozložitelné do panoramatického formátu. Kniha se tak skvěle prohlíží i čte, podobně jako romány Pétera Nádase nebo deníky Sándora Máraie.

Jonas Bendiksen – Book of Veles

#6 min Adam Mazur, Jonas Bendiksen

Jonas Bendiksen – Book of Veles

#41 Postdigitální FotografieProfilFake

Publikace The Book of Veles proslula jako fenomén nejen ve světě fotoknih, ve kterém se bleskurychle rozšířila, ale stačila proniknout i do mainstreamu, čímž přispěla do debaty o současné povaze fotografie. Tento projekt, zasazený do provinčního městečka Veles v Severní Makedonii, je pochopitelně „fake“. Jonas Bendiksen sice nenudí svým zpochybňováním „pravdy obsažené ve fotografii“, jak to činila řada umělců před ním, místo toho přenáší manipulaci na novou úroveň. Jako fotograf agentury Magnum se Bendiksen zavázal dbát o čistotu média a spojitost obrazu a líčeného příběhu se skutečností. Jak má ale fotograf zobrazovat svět založený na fake news? Jak věrohodně podat zprávu o způsobech manipulace a mlžení o stavu světa?