Diana Tamane – Flower Smuggler

#1 min Adam Mazur

4. 3. 2022

Diana Tamane, Flower Smuggler,
Gent: Art Paper Editions 2019
Diana Tamane, Flower Smuggler, Gent: Art Paper Editions 2019

Diana Tamane (nar. 1986), jež se řadí mezi nejvýraznější umělkyně mladé generace, se proslavila nejen v rodném Pobaltí. Její kniha, která byla nominována na ocenění Paris Photo v kategorii Nejlepší debut, je souborem autorčiných dosavadních projektů. Titulní „Pašeračka květin“ (Flower Smuggler) je autorčina vlastní babička, jež kdysi ilegálně překročila lotyšsko-ruskou hranici, aby uctila památku svých předků pochovaných na opačné straně. Snímky Tamane, které si pohrávají s estetikou vernakulární fotografie, autenticky a nešablonovitě líčí příběh její vlastní rodiny, přičemž obzvláštní důraz je zde kladem na vztahy mezi jednotlivými generacemi žen. Intimní a emocionální, často až toxické, přesto pokaždé pravdivé snímky, jsou osvěžením formátu rodinného alba.

Text: Adam Mazur

Adam Mazur

je polský kurátor, kritik a akademický pracovník. Vydal knihy Historie fotografii w polsce, 1839-2009 (Historie polské fotografie 1839-2009)a Mutilated World: Histories of Central European Photography 1838-2018 (Znetvořený svět: Dějiny fotografie ve střední Evropě 1838-2018). Byl spolukurátorem výstavního projektu Photobloc.Central Europe in Photobooks prezentovaného v Polsku, Česku a Litvě. Mazur působí jako odborný asistent na M. Abakanowicz University of Arts v Poznani.

#41 Postdigitální Fotografie

Komplexní vidění celého světa fotografie a potřeba neuzavírat toto médium do jednotlivých bublin či mezi skupinky příznivců je vlastní málokterým teoretikům/čkám fotografie. Jedním takovým byl právě Filip Láb. Účastnil se s námi debat při přípravách čísel časopisu, patřil do redakční rady. Filip předčasně odešel z tohoto světa. Jeho výjimečné rozkročení mezi fotožurnalistikou a schopností reflektovat současné umění bylo unikátní a přesně tento typ porozumění a otevřenost, která napomáhá bubliny prolínat, místo se do nich uzavírat, nám všem bude chybět. Toto číslo má rozvíjet odkaz Filipa Lába a jeho poslední knihy se stejnojmenným názvem Postdigitální fotografie. Filipův přínos spočíval jak v zájmu o médium fotografie a technologické aspekty jeho dalšího vývoje, tak ve sledování mediálního světa a odkrývání manipulací, které fotografie dokáže až nebezpečně brilantně zprostředkovávat. Začněme o postdigitální fotografii prvním digitálně upraveným snímkem na světě. Je od Johna Knolla a zobrazujeí jeho přítelkyni na Tahiti. Umělec Constant Dullaart věnoval zmíněné Jennifer celý projekt využívající filtrů Photoshopu se schopností okomentovat jak nedávnou minulost, tak položit otázky ohledně budoucího vývoje práce s obrazem. Jiným exemplárním příkladem, ze kterého by Filip hýkal nadšením, je kauza kolem fotožurnalisty Jonase Bendiksena, o jehož knize plné postprodukovaných snímků píše Adam Mazur. Co je postdigitální fotografie? V případě tohoto čísla je to spektrum přístupů, souvislostí a technologických aspektů počínaje technologií deep face a využíváním umělé inteligence pro automatické vyhledávání obrazů přes (ne)skrytou uhlíkovou stopou dat, fake news a pojem postpravdy k manipulaci skrze postprodukci až po umělecké přístupy od desktopového dokumentu z home-office či divokou postinternetovou estetiku nebo lapidární rozmixování fotek například do tekutého slizu. Pestrá nabídka.