Fotograf Zone – Is It Just a Myth?

Pokud vůbec někdy existovala konsenzuální hranice toho, jak vymezujeme pravdivost od fikce, pak v dnešním mediálním světě je to něco tak nejednoznačného, že ani nemá smysl po ní pátrat. Místo toho bychom měli zhodnotit to, co nám fiktivní vyprávění přináší – jak nám připomíná známá memetická hláška: pokud je něco fake, tak to neznamená, že to necítíme.

Online výstava kurátorky Barbory Čápové s názvem Is It Just a Myth? poukazuje na sílu současného digitálního obrazu a jeho schopnost zprostředkovat sugestivní a imaginativní prožitek z přírody a skrze opakované okouzlení překonat radikální pocit našeho odcizení ve vztahu k ní. Formát této online výstavy sice nabízí také zážitek z hravých prvků doprovázených scrollingem, ale svým charakterem nicméně přebírá logiku dokumentačních platforem výstav současného umění. Samotná dokumentace přitom poskytuje autonomní charakter a představuje jakousi alternativní formu realizace fyzické výstavy. Tyto digitálně manipulované obrazy, které můžeme v online prostředí zakusit, rámují náš pohled, skrze který se máme na scenérii dívat, a jsou tak v tomto případě neustálou připomínkou toho, že náš vztah k přírodě je mediovaný. Poetická performance Nely Britaňákové v podobě vinoucí se tajemné rostlinobytosti, která jako by se vylíhla z jedné z kukel Kataríny Hládekové, spolu s fantazijními obrazy Štepána Brože a pavučinovými vlákny Jiřího Kovandy rozehrávají zvláštní mýtický příběh živoucího lesa bez člověka. Technicistní intervence skupiny Duna a Dominika Adamce naopak narušují snivou atmosféru aktem teritoriálního či také upomínkového vymezování, a zdůrazňují tak napětí z neustálého prolínání přírody a technologie.

Výstava, ať už svou digitální formou, nebo odhodláním zapojit různé prostředky vyprávění, poukazuje na schopnost obrazu reprezentovat zlom mezi virtualitou a realitou, fikcí a pravdou a jejich schopnost přeměňovat se z jednoho na druhé a tím podněcovat alternativní postoj k viděnému. Odkud bereme jistotu, že les a umělecká díla skutečně existují? Nespadli jsme přece jen do pasti kurátorského mýtu?

Popisky

1 | Jiří Kovanda, ›Is It Just a Myth?‹, www.isitjustamyth.com, foto Jan Hromádko, 2021

2 | Lenka Bakeš, ›Is It Just a Myth?‹, www.isitjustamyth.com, foto Jan Hromádko,
2021

3 | Nela Britaňáková, ›Is It Just a Myth?‹, www.isitjustamyth.com,
foto Jan Hromádko, 2021

Tina Poliačková

je nezávislá kritička a kurátorka současného umění, v současné době pracuje v kurátorském týmu galerie Holešovická šachta. Je také doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se zabývá problematikou romantismu v současném umění.

#42 Jídlo

Jídlo je primárně základní fyzickou potřebou každého živého tvora. V kontextu lidské společnosti otázky okolo jídla a zajištění potravy vnímáme jako nepřetržitý, nutný proces spojený s produkcí, distribucí, prezentací, spotřebou a likvidací statků i služeb. Jakou roli v této konstelaci sehrává fotografie při záznamu a prezentaci zobrazování jídla a dalších nabalujících se témat spojených s problematikou jídla řešící celospolečenské zvyky, tradice, problémy průřezem historie člověka a přírody? Fotografie jídla téměř nikdy není o jídle samotném. Vztahuje se k hierarchiím, rozdělení rolí při zajišťování, přípravě, podávání, ale i zpřístupňování vlastní konzumace, a to v domácím i veřejném prostředí. Sleduje kulturu, strukturu, kvalitu a zacílení vzhledem ke zdraví a životnímu prostředí. Všímá si profesí s fenoménem jídla spojených, poukazuje na otevřený obchod, komerčnost prodeje, propagaci, význam, funkci i problematičnost obalů, ale i nakládání s odpady. Zajímá se o praktiky a kvalitu nakládání s jídlem. Jsme svědky konstantního rozvoje kultu jídla a nadbytku potravin. Jedná se o masivní rozmach potravinářské produkce ruku v ruce s marketingovými strategiemi, které se podílí na dostatečně autentickém prožitku a zprostředkování produktu jako unikátního zážitku opředeného celou řadou pozitivních emocí. Křupnutí chipsu, zvuk otevření plechovky s chlazeným nápojem, moment přivonění k šálku čerstvé kávy, rozšíření chuťových pohárků po ochutnání žvýkačky a vždy se lesknoucí roztékající se bohatá vrstva sýru na dílku šunkové pizzy jsou základním kořením těchto strategií založených na práci s podvědomím a reflexy. Tím výčet spektra problematiky spojené s jídlem nekončí, neboť na druhé straně se nutně nachází neopominutelné hladovění miliónů lidí, neschopnost zajistit dostupné udržitelné stravování spolu s biologickou rozmanitostí ekosystémů. Jaké environmentální výzvy jsou aktuálně s produkcí potravin spojené a jak bude vypadat jídelníček budoucnosti?