Diapozitivy a alternativní minulosti

Claudie Larcher Umělá inteligence a umění historické reinterpretace (2022–2024) se jednoznačně točí kolem „minulé reality“. V sérii diapozitivů zde rozvíjí alternativní podoby minulosti. Projekt si klade za cíl zdůraznit roli, kterou v dějinách sehrály osoby FLINTA – německá zkratka označující „ženy, lesby, intersex, nebinární, trans a agender osoby“, jež jsou často v tradičních narativech potlačovány. K tomuto účelu využila Larcher umělou inteligenci, aby nahradila skupiny a jednotlivce v historických portrétech. 

Na rozdíl od série Baumeisterinnen (2018), ve které byla náhrada hlav mužských architektů hlavami architektek provedena ručně a zůstala na první pohled patrná, v projektu Umělá inteligence a umění historické reinterpretace je tato vizuální manipulace téměř neviditelná. I přesto si série zachovává jistou míru humoru. U některých snímků si hned vybavíme originál, zatímco jiné působí povědomě, aniž bychom dokázali určit konkrétní odkaz, a další vidíme poprvé. Cílem umělkyně je aktivovat v hlavě diváka pocit rozličných možností, a tím umožnit představit si alternativní minulost, a tudíž i jinou budoucnost. Dílo ale souvisí s budoucností i v jiném směru tím, jak Larcher touto sérií reaguje na své výzkumy týkající se tzv. algoritmické předpojatosti. Jde o tendenci vycházející z umělé inteligence, při níž dochází ke zkresleným výstupům na základě nevyvážených trénovacích dat. Než se velké společnosti na poli AI začaly touto předpojatostí zabývat, většina modelů umělé inteligence vyprodukovala např. u zadání „prezident“ výhradně obrazy bílých mužů, zatímco zadání typu „zdravotní sestra“ zpravidla generovalo ženskou podobu.

.

.

.

Tento článek není zveřejněn online. Přečíst si jej můžete, ale pouze fyzicky. Zakupte si tištěné vydání časopisu.