Tereza Zelenková – Mrtvý a tajný jazyk můr

Na samostatné výstavě v Ateliéru Josefa Sudka se Tereza Zelenková představila v Praze již potřetí, v roce 2014 to bylo výstavou Two and Two in Five v Galerii Jelení a o tři roky později v Galerii NoD výstavou Had, který zmizel v díře ve stěně (2017). Prostory galerie jsou poměrně komplikované a vlastně si výrazně „kladou podmínky“ na to, jak díla vybírat a instalovat. Zdánlivé nevýhody se však mohou proměnit v silnou inspiraci. V hlavní části expozice je vystaveno šest děl. V případě Terezy Zelenkové nejde nikdy o náhodná spojení, jednotlivé práce nesou celou řadu odkazů, přesto ale nabízejí i individuální čtení. Zelenková se vždy inspirovala literaturou a filozofií, tyto vazby otevřeně přiznává, a dokonce se stávají i přirozenou součástí instalace díla. Odkazovala se k Georgesi Bataillovi nebo k Jorisi-Karlu Huysmansovi, zmiňuje Austina Osmana Sparea či Gustava Meyrinka. V novém souboru se pak objevuje portrét Reného Descartesa nebo obraz Počátek světa od Gustava Courbeta. Již na výstavě v Galerii NoD psala na stěny texty, které nebyly jen doplňkem vystavených fotografií, ale pevnou a důležitou součástí celku, který teprve naznačuje alespoň obrysy toho, co má být zobrazeno. Některá díla ze souboru Mrtvý jazyk jsou adjustována s textem přímo v paspartě díla a jsou ještě doplněna referenčním obrázkem. Výstavu a jednotlivá díla si tak nejen prohlížíme, ale i čteme a promýšlíme, listujeme si v ní jako v knize. Ocitáme se tak v prostředí, které svými otázkami dalece přesahuje běžnou fotografickou expozici. Tereza Zelenková svými odkazy spíše naznačuje, navádí k možným rozcestím, jde o odkrývání, stejně jako o zakrývání a matení. Čtení není přímočaré, jak naznačovala i vyosená instalace děl na hlavní stěně. Některé stránky v pomyslné knize jsou zcela bez textu a obsahují taková sdělení, která v jiném jazyce, tajemném a mrtvém, nejsou srozumitelná. Ne náhodou se jedno z děl jmenuje Otevři knihu. Reference a odkazy vystupují na povrch, stávají se součástí fotografie, jsou nejen její historií, ale zejména současností, vytyčují její možnosti, její prostor a hranice. Každá z fotografií představuje komplexní zprávu, kde se mísí věda s mytologií, vznikají tak osobité hermetické šifry a obrazové kódy. Na hlavní část navazuje jakýsi apendix, téměř sakrální instalace jedné velkoformátové fotografie zobrazující anatomický model lidské ruky ve výrazně sochařském gestu. Vše se vrací na začátek.

Text: Otto M. Urban

Popisky

1 | Tereza Zelenková, Řeč nočních motýlů, 2020
2 | Tereza Zelenková, Tajná řeč obrazů, 2020
3 | Tereza Zelenková, Descartova lebka, 2020
4 | Tereza Zelenková, Sádrový odlitek pitvy ruky, 2020
5 | Tereza Zelenková, Mrtvý jazyk, 2020