Fotograf Zone – Jakub Tulinger

Vizuální koláže v podobě site-specific instalace ve veřejném prostoru, který je součástí historicky významného bastionového pásma v Tallinu, odkrývají to, co je skryté za mnoha vrstvami materiálu, jenž je tichým svědkem událostí. Tento materiál k nám promlouvá jazykem děr, polorozpadlých a ohořelých zdí. Pozoruje nás skrze neustále se rozšiřující mezery ve hmotě a s jistou naléhavostí apeluje na náhodného kolemjdoucího, aby se zastavil a zamyslel se nad vztahem k tomuto místu. Možná ho kdysi vytvořil pro svou potřebu, ale nyní se proměnilo v cosi divoce nepotřebného, vhodného k překrývání dalšími vrstvami ještě divočejší městské infrastruktury. Projekt Extension je průhledem skrz tyto vrstvy a snaží se pomocí vizuální metafory prozkoumat, co taková umělá/přírodní ochranná zóna uprostřed města symbolizuje a jak je možné ji co možná nejlépe zahrnout do městského plánování.

Všechny fotografie: Jakub Tulinger, Protažení, 2022

Jakub Tulinger

je absolventem magisterského programu katedry fotografie na FAMU a ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje konceptu svědectví s jeho přesahy do materiality. Zajímá ho vztah člověka a materiálu, architektury a krajiny a jak nebo pomocí čeho k nám mohou tito němí svědci promlouvat. S využitím nástrojů počítačové grafiky a animace propůjčuje materiálům hlas a skrze příběhy, které vyprávějí, se pokouší nahlédnout na problémy dneška.

#48 About Me

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit? Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je zajímavým způsobem obrazově reflektovat. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který často bývá odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se od útlého věku věnuje fotografické sebereflexi a její fotografie a deníkové záznamy vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu či života LGBTQ+ v subkulturách. Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se zde stává terapií společnosti.